Nikdo už vlastně neví jak tento konflikt vznikl. Ví se pouze jak to celé začalo. V roce 2020 se člověk opět vrátil na Měsíc-po více než 50 letech od prvního letu. Výzkumné týmy měli jednoduchý úkol- vybudovat zde mohutnou základnu která by se stala základnou pro další expedice na vzdálené planety. Ovšem povrch měsíce skrýval něco co zde odpočívalo miliony let. Něco co mělo navždy zůstat pohřbené pod povrchem. Kdybych to věděl dříve nikdy bych sem neletěl. Už za pouhý týden po přistání přístroje ukazovali něco podivného.Nikdo si toho nevšímal, já byl ale znepokojen. Jednou když už všichni spali jsem se tajně vydal na průzkum . V ruce sem měl pistoli. Pro jistotu. Šel jsem asi 2 kilometry když jsem náhle uviděl něco proti mě. Lesklo se to. Mělo to tři barvy. Hnědou, světle modrou a žlutou. Z dálky nebylo poznat co to je. Měl jsem strach ale zvědavost byla větší. Opatrně jsem šel tím směrem. Náhle jsem uviděl že to jsou kameny. Ihned jsem utíkal zpátky na základnu za svým velícím důstojníkem abych mu všechno řekl. Chvíli se na mě díval jako na šílence. Po chvíli přemlouvání tam poslal geology. Nemohli uvěřit tomu co viděli. Byly to kameny jaké nikdo nikdy neviděl. Okamžitě tam poslali lidi aby je těžili. A mně, mně obyčejnému výzkumníkovi, dali tu čest pojmenovat tyto zdroje. Ten červený jsem pojmenoval Promethium, na počest Prométhea, modrý byl Enduridium a žlutý Terbium. Dali mi možnost abych odešel na Zemi, byl by tam ze mě velký hrdina. Ale já sem radši zůstal. Kdybych věděl co se stane radši bych odletěl. Ale já chtěl být u výkopů. Zpočátku vše probíhalo bez problémů. Zdrojů se zdálo být nekonečné množství. Až asi po dvou týdnech se objevili první komplikace. Jeden horník tvrdil že viděl něco podivného. Bylo to jako buňka a střelilo po něm. Nikdo mu ovšem nevěřil, musím přiznat že i já sem se na něj díval jako na blázna, protože ten chlapík si často a rád přihnul víc než bylo zdrávo. Ale o pouhé dva dny se to stalo. Dělníci šli normálně těžit ale už se nevrátili. A od průzkumníků co tam poslali šlyšeli pouze něco o lodích velká jako města. Generál ihned přikázal vše zbalit, že odsud musíme vypadnout. Bohužel jsem neměli palivo a tak sme museli počkat eště tři dny. Mezitím sme kompletně ztratili spojení s druhým stanovištěm. Na místě byly pouze ohořelé trosky. A Promethium, Enduridium a Terbium. Nikdo se neodvážil ani pohnout. Všichni byli v táboře a modlili se za záchranu. A najednou v noci se zčistajasna ozvaly mohutné výbuchy. Takové sem nikdy neslyšel. Šel sem se kouknout ale byl sem hned oslepen. Viděl sem pouze špetkou oka létající objekty a to bylo vše. Vzal sem si speciální brýle abych viděl co se to vlastně děje. A málem sem omdlel. Ty létající věci, to byli mimozemšťané. A to oslepení způsobily bomby. Atomové bomby. Oni je chtěli zničit. Ale mimozenšťanům to nic nedělalo. Naopak, zdálo se že jim radiace pomáhá. Pak si už jen pamatuji že na mě letěl jeden mimozemšťan. Přímo na mě. Pak sem asi omdlel. Když jsem se postavil a vzpamatoval uviděl jsem hrůznou scenérii. Vše bylo pusté. Nikde nikdo. A Měsíc už nebyl. Byli z něj pouhé trosky které pluly kam se jim zachtělo. Většina šla do pustého vesmíru. Já na svém kouknu sem ale letěl k Zemi. Když sem se dostal na Zem byl sem vyřízený. Probral sem se až v nemocnici. Od sester a doktorů sem se dozvěděl že prezident použil jaderné zbraně. Přestože věděl o lidech na Měsíci. Měl sem ohromný hněv. Tam na Měsíci zemřeli mí přátelé jenom kvůli pošukovi co ani neví co to přítel je. Všude toho byly plné noviny. Nekonečná válka tomu říkali. Ze vzorků co byli  přivezeny dokázali vědci udělat  prakticky cokoliv. Lasery, hyperprostrové motory, rakety schopné letět vesmírem, a dokonce i vesmírné lodě. A tady začal celý konflikt. Jedni chtěli použít zbraně na obranu země, další na útok proti mimozemšťánům  a další chtěli pokračovat v kolonizaci vesmíru. Po měsících vyjednávání se Země rozpadla na 3 části. A 2 části navíc úplně opustili planetu. Zůstala pouze organizace EIC. Ti co letěli na Venuši se pojmenovali VRU a ti co na Mars MMO. Já zůstal na planetě.Vědci tady uděklali kombinováním prvků nové kameny. Prometid, Xenonit, Duranium a jiné. Z těch bylo možné udělat lodě pro jedinou osobu. Byl to obrovský skok kupředu. Za pouhý rok lidstvo prožilo revoluci jakou nikdo nikdy nepamatoval. Postavili sme si dokonce vlastní oběžnou stanici. V místech kde býval Měsíc. jednou ale na nás zaútočila VRU. Ubránili sme se ale jenom proto kolem letěl MMO a zaútočil na VRU ale pak i na nás. Bylo nám jasné že tohle je válka. Začali sme kolonizovat vesmír. A narazili na nekonečné zdroje a nekonečné nepřátele v tom našem nekonečném vesmíru.